Tak nějak už jsem se smířila s tím, že mi člověková nacpe kus sýra skoro do krku a donutí mně ho sníst. Přijala jsem tu potupu, protože pak člověková umixuje masíčko, udělá mi z něj kašičku a já se můžu pěkně najíst, aniž by mně to bolelo.
Dokonce jsem přijala i večerní hru, kdy mně člověková honí po celém bytě a nadává, aby mi následně vtlačila dvě kuličky sýra. Poněvadž pak zase mixuje kašičku a tu já papám. Už to ale trvá dlouho a hry mne přestávají bavit.
Naštěstí člověková pochopila, že mně to nebaví a že se necítím dobře, když mně do jídla nutí hned po vnucení sýrové koule. Tak mi dá kuličky a pak jde teprve mixovat, abych se jako před jídlem uklidnila. A dnes jí to mixování trvalo tak dlouho, že jsem se rozhodla zkusit, jestli by mi náhodou nešlo jíst granulky, když už mně to tak hezky jde s těma kašičkama. A ono to šlo! Ani nevíte, jakou jsem měla radost! Ještě ráno jsem zvládla jen dvě a teď skoro celou misku! Jupí, konečně pořádné jídlo! Kašičku ať si dneska sní Kikina, chachá! Beztak jí víc chutná.
1 komentář:
Chutnala. Kiki.
Okomentovat