Kyblíková

To jako Kikina. V sobotu s ní člověková přišla a ona hned hop do kýblu - a tam zůstala až do neděle, kdy ji člověková vylákala na žrádlo. MOJE ŽRÁDLO! Abyste rozuměli, všechno žrádlo je moje... Je to docela monotónní, občas se na ni jdu kouknout, jestli už si budem hrát nebo ne, a ona zaleze za závěs, nejlépe i do kýblu, který tam stojí, a vrčí jako pes!

Když si troufne vylézt a já to vidím, rozběhnu se k ní, abych si ji pořádně prohlídla, a ona hned hop hop hop jako lasička, a už jí není! A tak už od neděle... Dokonce jí člověková musela zřídit separé záchodek, protože do mého si netroufla. No dobře jí tak. Včera člověková zkusila fintu fň a místo úklidu záchodků nám vyměnila kuličky - mně dala Kikinu hrudku a Kikině moji. To jste měli ten řev, když na to Kyblíková přišla, chachacha! Já byla v nevýhodě, páč Kyblíková má nový lepší kočkolit, který nepustí žádné pachy. Ale pal to čert, stačí, že ji čuchám z člověkové, která se s ní pořád ňuňá.

Kyblíková je děsně umazlená a člověkové se to náramně líbí. Akorát musí sedět v předsíni u dveří na zemi, páč Kyblíková je posera a dál do bytu se bojí. A obouvací křeslo taky nepadá v úvahu, protože stojí u zrcadla a to hubené trdlo vrčí a prská i samo na sebe.

No, tak to je reportáž ze zabydlování další šelmy, a já si ji jdu zase zkusit prohlídnou, tuším že zrovna vykukuje.