Kiki

Tak je to tady. Ráno člověková složila přepravku, tak jsem se raději schovala, ale ona se vůbec nesnažila mně najít a chytit... Divná věc! A pak odešla s prázdnou přepravkou. Jako beze mně? Brr!

A vrátila se po nějaké chvíli a v přepravce byla ona. Kiki, co mi ji člověková už týden slibuje. Očichala jsem ji přes mříže přepravky a pak jsem se raději šla schovat. Sledovala jsem vše zpovzdálí. Člověková otevřela přepravku, takové hubené kostnaté mrně z ní vylezlo, a hned se mazlilo. No toto? K tomu já bych se nesnížila. A to mrně prý je starší než já. To teda nevim... TAKHLE malinkatou desetiletou kočku jsem eště neviděla.

Člověková si pak šla sednout ke stolu a kecala s tím druhým člověkem, co si dovolil přijít na návštěvu bez mlsky pro Barborku, a Kiki se šla schovat. Máme teď za závěsem vrčící a syčící kbelík.

Jsem v rozpacích. Chodím kolem a nahlížím, ale Kiki se se mnou nebaví zrovna přátelsky. Sice už vylezla z kýblu (po celém dni... no...) a krmí se, ale stejně...

Vrrrrrr- křup křup hlt - vrrrrrrrrr křup - polk - vrrrrrrrrr!

Jako kolovrátek. Já ji ale ohlídám, vlastně se mi asi docela líbí, nebudu tu už sama. Jen kdyby si chtěla hrát.