Vážení mazlíčci

Tak si představte, jak nás tady ta člověková tejrá! Děs a hrůza. Uprostřed mé odpolední siesty hodí na zem studenou placku a stoupne si na ni. No budiž. Pak vezme Kikinu a jde si zase stoupnout na placku. Před mýma očima! No uznejte, že to je něco, co už stojí za zdvižení hlavy...
A pak to přišlo. Ona chtěla chňapnout do náruče i mně!!!
Jistě chápete, že jsem se musela bránit!
Jistě omluvíte, že tekla krev. Naštěstí ne moje. Člověková cedí každou chvíli, to má za to. No ale neubránila jsem se. Byla jsem přepadena, popadnuta do náruče a i se nou si člověková stoupla na tu placku.
Jako... Nekousalo to, ani jink nebolelo. Ale to PŘÍKOŘÍ, že jsem musela být v náruči proti své vůli. A ještě se mi směje, že su cvalda.
Copak já vím, co je to cvalda???
Teď mi tady radí, že mám napsat ty výsledky. Takže jsme vážení mazlíčci:
Kiki: 5,20 kg

Barborka: 4,80 kg

Žofré: 664 g

Člověk a Člověková se raději cenzurujou  :-)

Barborka ještě žije

Jůůů, Barborka má blog! Docela jsem vám člověci zapomněla psát. No to víte, děje se tu toho teď tolik, co si člověková přivedla člověka, že naprosto, ale naprosto nestíhám psát.
Věřte nebo ne, ale za uplynuý rok jsem prodělala další operaci, uzdravení a pak dlouhou vlnovku dobrých a horsších dní. Moje bradavice v papulce jsou teda definitivně chronické, a tak jsem se musela smířit s tm, že v každém jídle dostávám hořkou pilulku a po večeři mně člověková lapne do osušky a dává mi na dásně větrový olejíček. To se mi samozřejmě nelíbí, ale ona je bohužel větší, takže moje snahy dát jí najevo, kdo je tady pánem, přicházejí vniveč. Jinak je nám fajn.
Kiki začíná vypadat, že si u nás konečně zvykla, už se mně tak nebojí a občas si se mnou dokonce hraje. Trošku.
No a taky máme přírůstek - myše. Ten Myš je Žofré, a člověk tvrdí, že to není žádný myš, ale morče. Já nevím, očuchat mi ho nedali. Občas ale slyším, jak si tam na skříňce v terárku píská a šustí.
Člověkové se nám hezky spárovali a vypadá to, že zůstanou spolu. Což je prima, protože to znamená, že teď máme dva krmiče, kydače, drbače a dvě topná tela v posteli.
No co vám budu povídat, kočky, ŽIVOT JE PRIMA :-)
Pac a pusu,
Vaše Barborka

Barborka opatrovatelka

Předehříváme postel, zatímco člověková chystala Barborčí kuličku a večeři

Nastal čas, abych člověkové oplatila její vánoční opateru. Už je zase nemocná a leží s náma celý den v posteli. Tak když už vstane kvůli krmení kočiček, svědomitě jí s Kikinou zahříváme místo, Kiki jí nosí hračky, aby se nenudila a dokonce zkoušela i čůrání vedle záchodu, aby se člověková tak nenadřela, ale to neskončilo úspěchem, tak teď už zase chodí do mísy.
Ale furt nám není jasný ten člověk, co občas chodí na návštěvu. Někdy přijde, někdy ne, někdy zmizí, někdy zůstane... A když zůstává, tak chodí spát do naší postele  a tulí se s naší člověkovou, jako by mu patřila - a my jsme s Kikinou ve vyhnanství. A nebo ho zalehnem a to je daleko větší legrace, páč on se pak bojí pohnout, aby nás neprobudil. Hehe. Odpříště už budem spát jenom na něm, žádný studený a prázdný gauč!

Kiki

Na základě poptávky své čtenářské obce jsem pověřila člověkovou, ať vyfotí taky někdy Kikinu. Kikina totiž není tak hezká jako já, je nudně hodná a zdravá, takže o ní vlastně není co psát. Ale abyste vědělli, má se dobře, přibývá jí odvahy, už si troufá spát sotva metr ode mně, páč já jsem velkorysá a z své postele nikoho nevyhazuju, dokud mám sama dost místa. Ani člověkovou ne.
Kikinka vás všechny zdraví a vzkazuje, že jestli jí chce někdo udělat radost, tak
1. syrové hovězí nebo kuřecí
2. jakékoli jiné jídlo kromě syrové krůty
3. bambule, které může lovit a nosit

Barborka zkontrolovaná

Zase mně tejrali!
Zase mně drapli do přepravky, a tentokrát mně člověková zákeřně uchvátila ve spánku, takže jsem ani nestačila zareagovat. Spim, spim, najednou pohlazení a probudila jsem se v přepravce! Nelíbí!
Odvlíkli mně do pryč a bylo tam spousta psů, ale skoro všichni byli menší než já... Teda kromě Idara, který se šel ukázat, jestli by ho náhodou někdo nechtěl. Nechcete ho? Ať už ho tam příště nemusím potkávat, je větší než já...
Dlouho mně nechali čekat v přepravce, a pak mně konečně vzali tam, co mi dycky koukaj do huby. Jaké překvapení, zase mi koukali do huby. Ale jak byli na mně oškliví! Baba jedna, papla mně za kůži na krku a smála se, jak syčím! Úplně cizí člověková, prosím, ne ta moje. Ta by si to nedovolila, páč ví, kdo doma velí. Asi machrovala před těma novýma člověkovýma, co tam byly na kukandu. A tak se teda podívala (já se zmohla jen na syčení a mávání packama, ale nebylo do čeho zatít dráp) a nechala mně, uff!
To ovšem nebyl týrání konec. Přišel ještě jeden člověk, co mu říkali doktore. Zavrtala jsem se do ručníku a zavrčela, poněvadž mi bylo jasné, že jde do tuhého. A hned prej "Kočička nějak není moc komunikativní." Kočička je nasr**á! Kočička chce domů! Do postýlky! A nakrmit! A místo toho ji zase vytahali za krk a smáli se, jak mává tlapkama ve snaze někoho zdrapit a zavraždit! Vrrrrssssssssss! "To jsme potřebovali." Co?!
No ale pak už mně naštěstí schovali do budky a nasadili mříž, aby už mi ti sadisti dál neubližovali (beztak to byl ten, co do mně onehdá kuchal). A odnesli mně domů, kde mně konečně pustili.
Hned jsem se musela umýt, najíst a obsadit postel (viz foto)!

Barborka rozverná

Člověková uspořádala báječný mejdan! Namixovala mi večeřku, páč mně zase bolela hubička, a pak celý večer pouštěla muziku, já běhala a vrkala a chtěla jsem mazlit a člověková mně teda mazlila a pouštěla další muziku. A tak jsme spolu měly veselo a pak jsme šly spát a ráno jsme nevstávaly... Ach, člověková, měla bys být nemocná častěji, líbí se mi to tak.

Bionická kočka!

Žasnu! Je skvělé vědět, že i když vás přejede kombajn, jsou na světě lidi, kteří vám pomůžou znovu chodit...

A bionic cat ! brought to you by Free Funny Videos