Bojůvky

Kikina ne a ne zmizet. Ani se nechce kamarádit. Sice už není tak vyjukaná,ale pořád dělá netýkavku. Rozhodla jsem se, že když ona, tak já taky, a když jdu kolem, okázale na ni syčím. Když vyleze ven, celá naježená se na ni rozběhnu - a ona mi dycky frunkne za ten závěs a na regál, no žádná legrace to není, když se nenechá spráskat.
Nejakčnější jsme v tomto směru v noci, když všechno ztichne, když člověková zalehne a snaží se usnout, to se řev předvádějících se šelem krásně rozléhá a nedá nikomu spát! Ale nás to nebaví dlouho. Kyblíková se nedá, ale poprat se nechce, jen prská a schovává se. Prostě nuda. Volání saténových peřin zpravidla převáží dosti brzy. Kyblíková ať si chrní kde chce, jen když neleze za náma do postele.
Člověková nám musí všechno dávat odděleně - Kyblíková má svůj malý záchodek, svoje misky, svoje skrýše za závěsem... Člověková, vědoma si mého apetitu, si myslela, že na mně vyzraje, když dá Kyblíkové misky na stolek, kam ona si vyskočí. Ale to nezná Barborku! Když jde o žrádlo, jdou zrakové vady stranou, to se pohybuju po čuchu, a tak byla holka pěkně překvapená, když jsem ráno šrotovala granulky na patře, zatímco moje vlastní přízemní miska byla netknutá. Kyblíková rezignovaně seděla na regálu za závěsem a už ani neprskala. Chachacha, to jsem jim to ukázala!