Barboka bojovnice

Přežila jsem to.
Odvlekli někam, kde to smrdělo doktořinou. Chtěli mi sahat na hlavu, ale výhružně vytasené drápy je odradily. Ale zřejmě odradily i moji člověkovou, ne jen tu cizí, protože... ona mně tam nechala! Bůůů! A oni, fňuk, do mně bodli, fňuk, a pak nevím... Fňuk.

...temno...

...bolest...

...pláču...ječím...temno...bolest...

...musím chodit...musím...bác...musím...chodit...musím...bác...chodit...auůůůů...chodit...

...padám...skáču na postel...člověková? jsi to ty? ...  musím zase dolů.... au...chodit... člověková...kočkolit...bum...granule na jazyku... "Baru, kočkolit na jazýček nepatří"...he?...bum...chodit...

...tma...ticho... tady je člověková...tulit...drbání... tulit... spíme.

Ráno mně to bolelo, ale ospalost mně přemohla. Člověková mně oňuňávala, ale já byla ještě docela mimo, tak jsem zůstala v pelíšku. Obracela jsem se ve snaze najít nebolestivou polohu. Člověková mi cpala jídlo i vodu, ale copak můžu, když to tak bolí...? Člověková odešla.

Člověková přišla brzy, ale o nic nepřišla. Prospala jsem den jako vždy, jen to moc bolí.

Klaply dveře. Člověková odešla a zase přišla. Přinesla si stříkačku, že mně bude krmit. Tomu jsem nerozumněla. Pochopila jsem až ve chvíli, kdy jsem měla najednou plnou tlamku vody s čímsi. A tak blbě, že jsem musela polknout. AU!!!

Nechala mně jen chvilku, a pak zas A zas. A zas.
Nutno říct, že se mi udělalo líp.

Ale tolik potupy najednou nemusím, stačí, že mně to bolí. Když přišla znovu, začala jsem se bránit. Syčím, drápu, protestuju. Nakonec jsem utekla pod postel. Člověková mi nadává, ale cítím z ní jistou úlevu, že se aspoň hýbu. Hehe, nic neví. Cpe mi jídlo, tak jsem lízla, ale lepí to a to bolí. Fuj.

Přišel další den. Spala jsem ve stanu a člověková je nervózní, nahlíží dovnitř, jestli dýchám, ale hodila jsem na ni takový pohled, že sáhnout na mně si netroufla. Ale konečně se mi podařilo vsugerovat jí, že ne rybí kaše, ale kuře je to, po čem toužím. A ona ho přinesla! To bylo radosti na obou stranách, když jsem se konečně pustila do jídla! Jako, příjemné to ještě nebylo, ale asi mi při tom včerejším syčení rozcvičila papula a jde mi to docela dobře. Je to moc dobré, člověková maso lehce povařila, aby nelepilo, a to já kvituju s povděkem. Díky Ti, moje člověková! Beru Tě znovu na milost, jen mi necpi tu hnusnou tabletku buď té dobroty. No, raději zůstanu pod postelí!