Tak si představte, že jsem byla vlečena k doktorovi znovu. Prý na kontrolu. Měla jsem se dostavit po týdnu systematického domácího týrání kapkami do uší. Člověková to ale zaspala a donesla mne skoro po dvou týdnech mučení!
Jako, přiznávám, že týrání bylo vzájemné, párkrát se mi taky podařilo vylepšit jí fasádu, ale nakonec mně vždycky přeprala a nalila mi do uší to studené a mokré, fuj. Dvakrát denně, taková potupa!
A aby toho nebylo málo, ani mi neobjednala taxi. Vlekla mně na zastávku a láteřila, že vážím aspoň tunu. Pak mně naložila do autobusu, a to jsem byla docela malinká kočička, protože to je vám strašlivá věc, smrdí a rachotí jako peklo samo. No, přežila jsem, což o to.
A v čekárně se mi dostalo milého překvapení. Byla tam jiná člověková s jinou kočkou a ta jiná člověková povídá k mojí člověkové: "Jé, vy máte Barborku!" A to jsem na sebe byla náramně pyšná, takže zdravím své oddané fanoušky a fanynky a děkuji za zpříjemnění čekání v tak nepříjemném místě jako je veterina.
Pak jsem byla ještě smutná, protože přišli další člověci s docela malinkým koťátkem, co mělo rýmu. Nesli ho do útulku v naději, že bude mít teplý pelíšek a bude vyléčeno. jenže koťátko se do útulku bohužel nevešlo, museli je zase odnést. Doufám, že mu Velká kočka bude milostiva a koťáko přežije a uzdraví se...
No, a pak už jsme byly na řadě my. Člověková mne opět zákeřně vystavila zraku a rukám personálu a zase se mi šťourali v uších. Tentokrát už ale ne tak moc, a byla jsem prohlášena za uzdravenou. Člověková dostala za úkol ještě 3 dny mi lít do uší kapky a byly jsme propuštěny. A šly jsme zase na smrdutý autobus a pak už jsme byly doma. Když jsem cítila, že se blížím domů, tolik jsem se těšila, že se mi člověková zdála pomalá, a chtal jsem vyskočit z přepravky a utíkat napřed. Nepovedlo se mi ovšem vyrazit dvířka, tak jsem alepoň člověkovou poháněla křikem. Dělala, co mohla, ale já bych stejně byla rychlejší, jen kdyby mně pustila!
Pak jsem se ale dočkala a dočkala jsem se i voňavé odměny v podobě kuřecího řízku. Mňam.
Asi ta anabáze stála za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat