Poslední dobou při chůzi zachytávám jedním drápkem za koberec. Je to docela sranda, můžu pak vytahovat smyčky a s nimi si hrát. Ovšem nebyla by to člověková, aby nezkazila každou srandu.
Včera mně zavřela do pokoje a snažila s mně chytit s tím, že mi od drápku uleví. To jí tak žeru! Barborku nikdo chytat nebude! Statečně jsem prchala sem a tam, až jsem usoudila, že nejlepší bude zalézt do budky ve škrabadle. Teprve ve chvíli, kdy se má kulatá hlavinka stala špuntem, jsem pochopila, že to byla strategická chyba. Zůstala jsem lapena v koutě.
Člověková využila situace a pokusila se divou šelmu (mně) lapit. Ťafla jsem po ní tlapkou, takže si netroufla na mne sáhnout. Změnila strategii. Seděla u mně a kecala. Chtěla mně omámit a uspat mou pozornost, ale já se nedám! Když se na mně znovu pokusila sáhnout, vyrazila jsem do protiútoku a proklouzla na volné prostranství v pokoji.
Člověková něco zklamaně zabrmlala a usedla k počítači. To dělá vždycky, když potřebuje oraz, tak jsem usoudila, že už bude pokoj a zalehla na své místo u jejích nohou. Byl klid.
Na chvíli.
Najednou se člověková zvedla a odhodlaně po mně skočila. Po mně! Šelmě největší! Musím se přiznat, zaskočilo mne to na tolik, že jsem nestihla prchnout ani zaůtočit... Osudívá to chyba. Rozhodla jsem se ale, že svou kůži nedám zadarmo, takže náhodný pozorovatel viděl by chumel blýskajících tesáků (slovy dva) a spoustu útočících drápů, spárů, pařátů atd. atp. bořících se člověkové do rukou. Držela pevně, potvora, tak jsem přidala ještě mocnou psychlogickou zbraň - bojovou píseň. Člověková teda prohlásila, že ječím jako hysterický pardál, ale její názor není důležitý.
Z nějakého záhadného důvodu ovšem všechny zbraně selhaly, a navrch mi člověková řekla, že jsem úplně blbá. TSS! Zůstala jsem unaveně ležet a přestala se rvát. To mně člověková chytla jen jednou rukou a druhou mně pohladila. Příměří? Že by?
Kdepak. Přece jen mi chtěla sáhnout na tlapku, a to se nedělá. To se neodpouští. Znovu jsem napjala všechny síly a vyryla člověkové pohledné ornamenty na obě ruce. Když si všimla, že z ní začínají viset třásničky, vyměkla. Ještě chvíli dělala, že bojuje a drží mně, ale pak mně ve vlastním zájmu pustila. Hned jsem se zdejchla pod stolek, kam na mně nedosáhne.
Člověková si šla umýt krev z rukou a já, rozvášněna bitvou, jsem si dala ještě nášup a trochu prohnala Kikinu. Ale jen trochu, únava z boje se přece jen projevila.
Už umytá člověková mi přišla znovu oznámit, že jsem blbka, a pustila si film.
Pochopila jsem, že je definitivně po bitvě.
Zvítězila jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat