Barborka Light

Obezita je veliký problém.

Každou chvíli slýcháme o tom, jak lidstvo tloustne (ne jen Amíci, ale i Češi a jiní), protože se přežírá. Pořád cpou nějaké hamburgery, horké psy, přemaštěné přesolené brambory na všechny způsoby, a pak se nestačí divit. Kdyby jedli myši jako my kočky, kdyby si svoje jídlo museli ulovit, jako my kočky lovíme mouchy, byli by mnohem štíhlejší. Podívejte se na Afričany, třeba... Co? Že Afričani umírají hlady? No to mají z toho, že neloví myši a mouchy!

Abyste ale vy člověci nebyli smutní, není to jenom člověčí problém. I my zvířata tloustnem, aspoň teda my, kteří jsme si našli dobré krmící rodinky. Africkým oslem bych asi být nechtěla, ani čínskou kočkou.

Člověková tvrdí, že i já jsem obézní. Já si to sice nemyslím, ale zdá se, že člověková to myslí vážně. Naservírovala mi k večeři Light krmení. Fuj! Co to jako mělo být? Já mám žrát maso s rýží? Nejsem Číňan, přece! Hned jsem přehodila výhybku a zamířila do Kikiny misky. Potvora se mně už moc nebojí, neutekla, ale něco jsem jí přece jen uzobla. Teda než přišla člověková a odkázala mně do mojí misky s odporným lighťákem. Ble, rýže. Tak mi to nechutnalo, že jsem ještě několikrát zkusila zabrousit ke Kiki, ale člověková hlídala. Nevyšlo mi to. Raději jsem vzdala snahu se pořádně najíst a šla si lehnout.

Kikina, ta prý tlustá není, tak může jíst všechno. Taky zbodla všechno. I ten můj nedobrý light s rýží. Fuj. Říhala po tom jak starý opilec, čuňaska.

Člověková říká, že až si někdy příště bude pořizovat druhou kočku, nenehcá tu první vyžírat obě misky, jak jsem to dělala já. To je dobře. Všechny misky jsou totiž moje.