Sobota = doktor?

Už je to tu zas. Zase ráno nevstávala a zase byl pelíšek složený na přepravku. Tentokrát jsem ale dovnitř, ani na granule ne. Jenže ta moje člověková mě zákeřně chytla a šup tam! A zavřela za mnou dvířka dřív, než jsem se stihla vzpamatovat. No tak když už jsem teda byla zavřená, tak jsem aspoň slupla pár těch granulek, hlad je hlad...
Zase jsme cestovaly smrdutou krabicí k panu doktorovi. Už sice vím, že mně tam nenechá, ale přece jen to pro mně není příjemné místo a byla jsem dost nesvá. Když jsme chvíli stály u cesty a smrdutá krabice mi proběhla přímo před nosem, málem jsem si cvrnkla strachy a mňoukala jsem na celé kolo. Ale jen chvilku, stejně to ničemu nepomohlo.
Minule jsme šly hned dovnitř a rovnou se mi daly do čištění uší, dneska tu ale byla spousta člověků se zvířaty, tak jsme musely čekat. Čuchala jsem nějaké hlodavce, štěně a dvě další kočky, ale bavit jsme se nemohli, každý jsme byli zavřený ve své přepravce. Měla jsem okouzlující výhled na stolek s časopisy a proutěnou přepravku další čičiny, no nuda v Brně. Snažila jsem se klímat.
Zvířátek kolem postupně ubývalo, jak je sestřička postupně volala do ordinace. Odcházeli jinudy, to už jsem neviděla. Jen slyšela. Králík kousnul pana doktora a jedna kočička usedavě naříkala a plakala tak nahlas, až jsem se celá roztřásla. No, a potom přišlo to obrovské funící slintající zvíře... Brrr! Pes, a jaký veliký! Člověková tvrdila, že to je leonberger, ale mně je to úplně šumák. Mám z něj strach a vůbec se mi nelíbí! Vrrrr! A Vrrrr! Vrrrrr! Celou dobu, než jsem přišla na řadu, jsem na něj pro jistotu vrrrčela, aby si snad něco nedovolil. Pes...
A pak vykoukla sestřička, řekla "Další prosím", a i když to řekla úplně stejně jako před tím, tentokrát na to slyšela moje člověková a odnesla mě od toho psa. Konečně! Ale zase rovnou do ordinace na stůl, no z bláta do louže, zdá se mi. Nechtěla jsem ven a byla jsem úplně malinká, i když mi pan doktor lichotil, že prý mám hezké jméno. No jaké mi dali, takové mám...
Sestřička zákeřně rozložila přepravku na nechráněný pelíšek a vytáhla mně ven! Bojím! Nechcí! Schovat Barborku!
Kdybych líp viděla, určitě bych si uměla najít nějaký tmavý kout, kde by mě nikdy nenašli, ale takhle jsem musela zůstat na stole a pan doktor mi šťoural v uchu, pak jsem se vytrhla a stulila jsem se k sestřičce, malinká Barborka... Hezky mě hladila, sestřička, a pak mě chytla za druhé ucho a pan doktor mi ho vyčistil taky... No toto!
Ještě, že už mě víc netrápili. Složili pelíšek na přepravku a já se mohla schovat dovnitř. Aspoň něco. Pak se člověková s panem doktorem ještě chvíli bavila a konečně jsme vyšly ven. Ta úleva! Snad už půjdeme rovnou domů a žádné další příkoří už nebude.
Na místě, kde běhají smrduté krabice, byla spousta člověků, takže ta moje bystře usoudila, že nějaká krabice přiběhne co by dup. Postavila moji přepravku hezky stranou, to je dobře, už toho mám dneska dost. Krabice přiběhla opravdu ve chvilce. Člověková mně poponesla blíž, ale pak se rozhodla, že v krabici je už moc plno a že se tam mnou cpát nebude. Děkuju.
Tentokrát mě usadila v budce a stála a koukala. A přišly k nám nějaké další člověkové, a prý "jé, číča", no kapr to nebude dámy... A hned jsetli prý jsem z útulku, tak člověková že jo, že si mně odnesla před dvěma týdny a teď jsme byly na kotrole. A ta druhá povídá "Barborka?" Jak to ví...? Jo odsud?
Jééé, mám dvě fanynky! Tak to je prima, to jsem ráda, to se moje kočičí ješitnost tetelí blahem, obdiva přízeň, to já moc ráda. Člověkové se daly do řeči a bavily se o mně a o kolegyních a kolezích z útulku - to je to moje bývalé bezpečné místo - a já jim dovolila, aby mně v mojí přepravce pohladily. A povídaly si i ve smrduté krabici, která přiběhla za chvíli, i po tom, co jsme z ní vyšly zase ven a ještě kus cesty domů... až se divím, že mě v tom zápalu někde nezapoměly.
Naštěstí ne, a doma jsem dostala kapsičku a tu dobrou pastu, co mi človková dává jen po troškách, a hned jsem se uvelebila na koberci a podřimuju. Musím se trochu odreagovat, odpočinout si a řádně se připravit na noční lumpačení...
Tímto zdravím své fanynky a taky Berušku, ať už jí je jenom dobře! A všem nám kočkám ať už je jenom dobře!