Člověková dnes zase přišla na své poměry brzy. A hned krmila, šikovná. Teda, poněkud mne vyrušovala, protože donesla velikánskou kytku a než ji naaranžovala do vázy, do bylo nějakého šustění pořád... Slušnou kočku to ani najíst nenechá v klidu...
Čekala jsem, jestli přijde nějaká další návštěva, ale nepřišla. Místo toho se člověková celý večer nacpává u stolu. Sedí, listuje knížkou, a cpe. A ono to voní a šustí a láká a mně se nic nedá, i když jsem svou přítomnost hlasitě připomínala - prostě nic. Lakota lakomá!
Ale potom, později, přece jen jeden dobrý nápad dostala. Vzala mě do náruče a posadila mne na parapet toho okna, co jsem vám o něm psala nedávno. Jůůů! Sama bych si tam totiž netroufla, tak jsem si tam hezky pošňupala, pokoukala, potlapala sklo, umyla jsem se, pocuchala záclonu a pak už té radosti bylo moc a já šla zase dolů na měkoučký koberec. To byl zážitek! Nepřestávám pilně zkoušet, jestli bych se tam uměla dostat sama, ale zatím ne, netroufám si.
I když, teď už vím, jak to tam vypadá... Budu trénovat, na mou kočičí čest.
Žádné komentáře:
Okomentovat