Člověková je zákeřná. Přijde si z práce, mrskne jen tak do přepravky, papne ji (se mnou!) a jde. Jakože ale jde! Nohama! Žádné auto??? Táhne mi do kožíšku! To se mi nelíbí, že budeme zase jezdit tou větší, hlučnější a smradlavější krabicí, co navíc k ní je tak daleko, že málem cestou nastydnu...
Asi mám dvojníka. Na veterině člověková otevřela přepravku, táhla mně ven a ta druhá člověková říká "Abysme ji zase nelovili pod stolem." Moje člověková správně kontrovala: "Barborka přece ví, že nevidí, ona zůstane v bezpečí." A doktorka si trvá na svém "Minule nám skočila pod stůl!" To jsem ovšem, drahý čtenáři, nemohla být já. Já, taková vzorná kočička! Tlamičku jsem ukázala, jen jednou jsem sekla drápkem, k člověkové se tulila a pak se vzorně šla schovat do přepravky, já, že bych se NECHALA NAHÁNĚT POD STOLEM? No to teda fakt ne. To si mně s někým museli splést. Krom toho, tamta kočka byla bolavá a musela na operaci, ale já jsem zdravá. To jen, abyste si nenechali něco nakecat...
1 komentář:
Tak ted jsi me mila Barborko vazne pobavila :D Jeste ze ty si to pamatujes dobre, copak mi lide,zapominame rychle :-) Tak se drz Barborko,at jsi dlouho fit, tobe i Kikině pohlazení a zdravíme i paničku :-))
Zdenka a kociconi :)
Okomentovat