Člověková je dětinská.
Včera jsem si po nadrápnutí vánočního přání zašla na velkou, a ona z toho měla radost, jako bych snesla zlaté vejce! No chápete to? Jako, já jsem taky ráda, že mám po týdnu co vyměšovat, ale proč to tak rozrušilo člověčici? Podstrojuje mi, cpe do mně pořád něco (hlavně tabletky, které jí poctivě vracím, takový sajrajt já papat nebudu) a pak je překvapená, že to jde druhým koncem ven. Hlupaňa.
No nevadí, pro mně jako pro kočku je mnohem důležitější první část té věty. Podstrojuje mi. A to přes to, že vy člověci máte vánoce. Všichni normální člověci prý nakupují dárky pro jiné člověky, loví ryby, věší na stromy nablýskané kuličky, ať mají kočky co shazovat, a moje člověčice nic. Ona chodí a přemýšlí, co by mi mohlo šmakovat a nezlobit bolavou tlamičku.
Je to od ní hezké. Nakonec jsme se dohodly, že budu jíst povařené masíčko, a to taky poctivě jím. Konzervy lepí, to mi nedělá dobře, a granule jsou tvrdé, to mi taky ještě nedělá dobře. Takže člověková dvakrát denně poctivě vaří kuřátko a já se snažím hezky papat, aby měla radost. Koneckonců hlad je sviňa. Dneska byla první změna, dostala jsem ke kuřátku kravičku. Taky dobrý. Ještě mi na to člověková lije jakési lepidlo, že prý, abych měla vitamíny. Já žádné nechci! Snad to není nakažlivé...
No, to je fuk. Jdu si lehnout, jsem ještě jaksi unavená. Dík za sejra, člověčice. Ten mi chutná, i když lepí. A pro inspiraci, co bych asi prováděla, kdyby v naší domácnosti byly normální Vánoce, přikládám video, které mi člověková pouští. Snad se vám bude líbit tak jako mně!
Žádné komentáře:
Okomentovat