Večer jsem se rozhodla, že je zima, a tudíž budu celou noc spát přitulena k člověkové. Lehla jsem jí na ruku a ona mně drbala a drbala a drbala, až jsme obě usnuly.
Uprostřed noci ale, ó hrůzo, něco se vedle mně hýbe! Fuj! Hned jsem po tom ťala drápkem, a člověková zařvala "Au, ty bestie!" Usoudila jsem, že ji ta věc ohrožuje taky, tak jsem ťala ještě jednou, načež se věc přestala hýbat. Ach ta úleva. "Moje ruka," skučela člověková. Jestli ji to kouslo, zachránila jsem nás v poslední chvíli.
"Barunko, asi by ses měla odsunout," říká najednou. Já? Jako proč? Když jsem se nehýbala z místa, tak mně zákeřně napadla zpod peřiny. Doslova mně nadzvedla! Tedy jsem se uraženě zvedla a důstojně odkráčela na své místečko na vedlejším lůžku a schoulila se na její džíny. Byly docela studené. Fuj.
Nejsem si úplně jistá, jestli se mi to nezdálo, ale ta útočná bestie, co jsem ji prve skolila, se zase hýbala, a najednou vypadala úplně jako člověčí ruka. To může vážně vymyslet jen člověk, pokousat se vlastní rukou...
Žádné komentáře:
Okomentovat