Člověková se snaží udat Kikinu. Že prý když je blbeček a nechce se se mnou kamarádit, tak musí jinam... Psala tetám do útulku, psala na Facebook, dokonce i já jsem tady psala... A nic.
Ozvala se jedna nám slečna mailem, ale ten nám bohužel přišel jako spam a člověková ho našla pozdě, takže její odpověď už zůstala bez odezvy. Pak nám ještě jedna paní volala, že by chtěla Kiki pro příbuznou pod stromeček... A za chvíli volala zas, že raději ne, aby Kiki nebyla neúmyslně vypuštěna pod tramvaj. Tramvaje jsou veliké a hlučné, jednu jsem viděla, to bych fakt ani blbínkovi Kikině nepřála.
Takže stále čekáme, jestli se nám někdo ozve, že by o ni stál.
Člověková se rozhodla, že když ji nikdo nechce, je nejvyšší čas zahájit převýchovu blbínka v bytovou kočku. To jsem teda zvědavá. Pro začátek jí byl zaražen přístup na stůl, a to zasunutím šplhací židle. Nese to těžce, protože ji teď mám hezky na ráně. Teda když je člověková doma, jinak jsem zavřená v obýváku. Blah, jako by nevěděla, že raději spím v posteli. Gauč je přece jen méně... eh... No prostě mám raději postel.
První Kikin pokrok spočívá v tom, že odhalila, k čemu slouží křeslo. Už v něm spává, když jsem zavřená u sebe, nosí si tam hračky (šňůrky) a taky si zlehka brousí drápky. Člověková tím trpí, ale přece jen se zdá, že jí to vadí méně, než když drápe stůl nebo dveře do ledničky. Škrabadla se Kikina bojí, takže to mám sama pro sebe, heč!
Včera jsem byla jakosi na měkko, tak jsem se rozhodla učinit další seznamovací pokud. Počkala jsem, až bude člověková na blízku, a vydala jsem se za Kiki s nabídkou přátelství. Pořád se mně bojí, vrčí a děla bojovnou, ale když tam byla ta člověková a mluvila na ni, tak po mně nesekala drápkama a ani neutekla - já jsem po chvíli odešla jakože nic, ale mrzí mně to, že ze mně má ta trubka takovou hrůzu...
Jsem upřímně zvědavá, jak tahle historie dopadne.
Chcete někdo Kikinu?
Žádné komentáře:
Okomentovat