Člověková už neví, co by.
Nejdřív chce, ať jsme s Kikinou spolu. Pak nás rozdělí. Pak nás zase pustí k sobě, a teď už nás zase rozděluje... Nechápu to.
Copak vážně neví, co chce?
Já to vím. Já si chtěla s Kikinou jenom hrát. Ale když ta trubka dycky vrčí a začne mávat vytasenými drápky, no tak co s ní? Dostala za ucho... No uznávám, vousky jsem jí lámat nemusela, ale když ona fakt vypadá nebezpečně... A na rozdíl ode mně vidí ostře.
Tak nás člověková začla zase zavírat. Mně do obýváku přes den, a Kikinu do kuchyně na noc. No mně to žíly netrhá, ale musím podotknout, že raději spím v ložnici, je tam měkkoučká peřina, v obýváku na gauči nic. I ty chlupy mi vysáli.
Kiki dostala krásný nový pelíšek a hned ho počurala. Člověková jí řekla, že je blbeček, a pelíšek vyprala. Když pelíšek vyschnul, dala jí ho zpátky. Kiki se do něj hned vyčurala a protože člověková byla na lovu, tak tam se stihla i vykadit. Fuj, to byl puch... Člověkovou málem trefil šlak, když to viděla. Tak dala pelíšek zase prát a teď ho suší.
Já Kikinu pro jistotu profackovala. To ale bylo tehdy, teď už se k ní tak blízko nedostanu. Člověková nám otvírá, jenom když je doma a hlídá. jinak ne. No, trochu mne mate, že teď mám misky v obýváku, přece jen jsem si už zvykla chodit jíst do kuchyně, ale co už. Vlastně je to docela fajn, protože na mně u jídla nikdo nevrčí. Kikina je asi taky spokojená, prý jí hezky dorůstají vousky.
Řikala člověková, že Kikina pude. Ale kam a kdy, to nepoví... Prý psala tetě z útulku, kde jsme se obě znovu narodily, tak uvidíme, co z toho bude. A když neuvidíme, tak nahmatáme, teda my, co ještě máme vousky, muhaha!
Žádné komentáře:
Okomentovat