Tak ta slavná "rekonstrukce", jak tomu randálu říká člověková, ta už skončila. Vlastně skončila docela dávno, ale člověková mně nepustila z pokojíčku, dokud mi neschovala všechen ten báječný čurbes, ve kterém by se tááák krásně válelo... Až teď, když je všechno uklizené, pustila Kytku a mně ven. Hned jsem běžela zkontrolovat ložnici, Kytka si tam úplně všechno označkovala, tak už se mi tam nelíbí. Už to není moje království.
Člověková tu teď s náma nebydlí, utekla před randálem, jen nás chodí krmit a teď uklízet. Jsem zvědavá, kdy se k nám zase vrátí. Vrátí se vůbec? Včera s náma byla celý den a umývala nám značky ze dvěří, Kytce likvidovala značení v ložnici, Barborka větří šanci... Než se zavřou dveře. Co je to za móresy, začít zavírat ložnici? To už jako nebudu moct spát v posteli? Má jediné štěstí, že donesla kuřecí řízek, za ten jí leccos prominu.
Dokonce mně vzala mazlivá. To víte, Barborka není tupé zvíře, kouká se kolem sebe. Sice jsem vůči člověčím rukám nedůvěřivá, zvláště, když mi chtějí čistit uši, ale usoudila jsem, že něco na tom bude, když se Kytka tak vášnivě mazlí, předouc u toho jako kotě. Tak jsem využila okamžiku, když člověková seděla na mém gauči a vyskočila jsem si k ní. Ne na svoje místečko, ale fakt k ní. Seděla jsem docela blizoučko a čekala. Člověková mazlí asi ráda, protože mně začala škrabkatkolem uší a za krkem a na zádech, a hladila a vískala kožíšek, kočky, to vám je fajn! Proč jen tohle neznám z dřívějška? Až to se mnou seklo a přitulila jsem se k ní... Příst bohužel neumím, ale myslím, ře člověková i tak poznala, že je mi s ní fajn. škoda, že musela za pár minut vstát a jít vypnout pračku. Vydržela bych to asi i dýl... Tak jsem se jen stulila na svém místečku a usnula jsem spánkem blažené kočky.
Žádné komentáře:
Okomentovat