Rušný víkend

To vám je děs! Omluvte mne, že informuju o tak závažném dění tak pozdě, ale to víte, zpod postele se bloguje špatně.

Proč zpod postele? Od pátečního rána nám pobíhá po bytě spousta cizích lidí a dělají hrozný hluk! A člověková s tím vůbec nic nedělá, i když se jí to taky určitě nelíbí.

Vlastně to začalo už ve čtvrtek, kdy člověková a nějaký člověk schovali celý byt do velikého sáčku a utekli. Měla jsem celý ten velký sáček na hraní! V pátek ráno se člověková vrátila a nakrmila Barborku hovězím - mňamka!

Sotva jsem se ale stihla napít a vyčurat, divoce zařval zvonek a já se pádila schovat jako každá slušná kočka. A člověková otevřela a už nezavřela, a do mého rajónu proudila spousta lidí a dělali hluk a průvan a potom smrad... A já se bála, protože mi potrhali ten velký sáček na hraní a chodili tak blízko kolem postele!

Jednou za čas se situace na chvíli uklidnila, to z mnou dycky člověková přišla k posteli a mluvila na mně, a škrabkala mně, když jsem k ní přišla. Donesla mi tam pod postel i vodu a kočkolit, ale důstojně jsem opovrhla - přece se neprozradím!

A pak konečně všechno ztichlo a já mohla klidně vylézt. Hned jsem odhalila, co se dělo - okna vypadala úplně jinak než před tím. Člověková mně nakrmila a zase utekla. Byla jsemtak unavená z celodenní ostražitosti, že jsem si ani nehrála.

Ráno jsem zase dostala hovězí, když se člověková vrátila, a pak hned zase zvonek a cizí člověci a Barborka malinká pod postelí. Tentokrát už aspoň nebyli tak hluční a odešli dříve. Člověková byla tak přejetá, že jen trochu vysála, trochu vytřela a upadla do hlubokého spánku.

Teprve v neděli začala uklízet doopravdy a s vervou.

Odpoledne jsme měly hosty, obdivovali mne, jak jsem krásná Barborka!

A dnes? Zase zvonek a cizí člověk v bytě! Naštěstí ale jen jeden, a tichý, tak se ani moc nebojím a bloguju. Pod postel jsem se schovala, jen aby člověková neřekla, že se vůbec nebojím. Pro jistotu.

A prý už to je na měsíc naposledy.

Co myslela tím "na měsíc"?