Záchranná akce

Člověková je taková trubka, že jsem ji musela zachránit před ní samotnou.

Naložila se večer do vany, je to sice zvrhlé, lézt dobrovolně do vody, ale co už s ní. Dobře jí tak. No, a jak se tam tak rochní v té svojí mokré vodě, vletěl do koupelny pakomár. Já samozřejmě odhodlaně za ním, jak jinak, jenže ten hmyz je úplně blbý - snesl se přímo na člověkovou do vany! No člověková hmyzy nesnáší, a když se na ni zřítil takový kus okřídleného členovce, zařvala, jako by ji na nože brali.

V plné pohotovosti jsem se vrhla do záchranné akce, pořádně jsem se naježila, abych byla nejmíň dvakrát tak veliká a s bojovným vrčením jsem překonala strach ze skoku do neznáma a skočila na okraj vany. Tedy jen jsem se za něj chytila předníma packama a snažila se přitáhnout, to už se ale člověková vzpamatovala a začala se smát, a pak na mně mluvila a hladila mně. Pak už jsem se neudržela na tom klouzacím okraji a svezla jsem se zpět na podlahu, ale udatným mňoukáním a vrčením jsem člověkovou přiměla vylézt z té hrozné vany - vždyť to místo je smrtelnou pastí, když zaútočí takový pakomár!

Na moutě kutě, člověková vylezla z koupelny a celá mokrá pádila za mnou. Odvedla jsem ji co nejdál, aby ji snad nenapadlo se tam vrátit. Obešla se mnou poslušně celý revír, ujistila se, že nikde nic nehrozí - a šup tam zpátky, no nezabili byste ji do hlavy?! Ale já ne, já ji šla statečně a trpělivě zachraňovat znovu, vrčela jsem a skákala na vanu, až se člověková vyklonila ven a podrbala mně za ouškem. Chválila mně, jaká jsem oddaná šelma, že ji tak hezky bráním, a že prý už je všechno v pořádku, že se nic neděje. Já měla ale pořád v paměti její výkřik a nechala jsem se dlouho přemlouvat, než jsem si byla jistá, že už se nic neděje. Pakomár někam zmizel, ani nevím, kdy, no tak jsem se teda přestala sápat na vanu a ulehla jsem jako sfinga ke dveřím koupelny - a hlídám. Střezte se přiblížit!