V úplně prázdném bytě, mnoukám, seč mi síly stačí, a ona nikde... Klidně si šla pryč! Až jsem smutkem usnula...
Ještě, že se vrátila... Takové nervy mi připravit hned tak brzy.
A pak mě ještě leká s otvíráním a zavíráním dveří... Brr! Tolik strachu takhle zvečera.
Naštěstí mi dala dobrou večeři a podrbala ouška, tak jí to možná odpustím.
Žádné komentáře:
Okomentovat