Věřte nebo ne, ale za uplynuý rok jsem prodělala další operaci, uzdravení a pak dlouhou vlnovku dobrých a horsších dní. Moje bradavice v papulce jsou teda definitivně chronické, a tak jsem se musela smířit s tm, že v každém jídle dostávám hořkou pilulku a po večeři mně člověková lapne do osušky a dává mi na dásně větrový olejíček. To se mi samozřejmě nelíbí, ale ona je bohužel větší, takže moje snahy dát jí najevo, kdo je tady pánem, přicházejí vniveč. Jinak je nám fajn.
Kiki začíná vypadat, že si u nás konečně zvykla, už se mně tak nebojí a občas si se mnou dokonce hraje. Trošku.
No a taky máme přírůstek - myše. Ten Myš je Žofré, a člověk tvrdí, že to není žádný myš, ale morče. Já nevím, očuchat mi ho nedali. Občas ale slyším, jak si tam na skříňce v terárku píská a šustí.
Člověkové se nám hezky spárovali a vypadá to, že zůstanou spolu. Což je prima, protože to znamená, že teď máme dva krmiče, kydače, drbače a dvě topná tela v posteli.
No co vám budu povídat, kočky, ŽIVOT JE PRIMA :-)
Pac a pusu,
Vaše Barborka
Žádné komentáře:
Okomentovat