Předehříváme postel, zatímco člověková chystala Barborčí kuličku a večeři |
Ale furt nám není jasný ten člověk, co občas chodí na návštěvu. Někdy přijde, někdy ne, někdy zmizí, někdy zůstane... A když zůstává, tak chodí spát do naší postele a tulí se s naší člověkovou, jako by mu patřila - a my jsme s Kikinou ve vyhnanství. A nebo ho zalehnem a to je daleko větší legrace, páč on se pak bojí pohnout, aby nás neprobudil. Hehe. Odpříště už budem spát jenom na něm, žádný studený a prázdný gauč!
Žádné komentáře:
Okomentovat