Zase mně tejrali!
Zase mně drapli do přepravky, a tentokrát mně člověková zákeřně uchvátila ve spánku, takže jsem ani nestačila zareagovat. Spim, spim, najednou pohlazení a probudila jsem se v přepravce! Nelíbí!
Odvlíkli mně do pryč a bylo tam spousta psů, ale skoro všichni byli menší než já... Teda kromě Idara, který se šel ukázat, jestli by ho náhodou někdo nechtěl. Nechcete ho? Ať už ho tam příště nemusím potkávat, je větší než já...
Dlouho mně nechali čekat v přepravce, a pak mně konečně vzali tam, co mi dycky koukaj do huby. Jaké překvapení, zase mi koukali do huby. Ale jak byli na mně oškliví! Baba jedna, papla mně za kůži na krku a smála se, jak syčím! Úplně cizí člověková, prosím, ne ta moje. Ta by si to nedovolila, páč ví, kdo doma velí. Asi machrovala před těma novýma člověkovýma, co tam byly na kukandu. A tak se teda podívala (já se zmohla jen na syčení a mávání packama, ale nebylo do čeho zatít dráp) a nechala mně, uff!
To ovšem nebyl týrání konec. Přišel ještě jeden člověk, co mu říkali doktore. Zavrtala jsem se do ručníku a zavrčela, poněvadž mi bylo jasné, že jde do tuhého. A hned prej "Kočička nějak není moc komunikativní." Kočička je nasr**á! Kočička chce domů! Do postýlky! A nakrmit! A místo toho ji zase vytahali za krk a smáli se, jak mává tlapkama ve snaze někoho zdrapit a zavraždit! Vrrrrssssssssss! "To jsme potřebovali." Co?!
No ale pak už mně naštěstí schovali do budky a nasadili mříž, aby už mi ti sadisti dál neubližovali (beztak to byl ten, co do mně onehdá kuchal). A odnesli mně domů, kde mně konečně pustili.
Hned jsem se musela umýt, najíst a obsadit postel (viz foto)!
Žádné komentáře:
Okomentovat